Ke každému ročnímu období patří na zahradě jiná typická rostlina. Tak jako patří jmelí k zimě, sněženky k jaru a kopretiny k létu, tak jsou tykve synonymem podzimu. O těch letních jsme psali v červnu, pojďme se blíže podívat na tykve „zimní“. Nejsou bohužel mrazuvzdorné, jak by se zdálo z jejich názvu. Toto označení se vztahuje na odrůdy, jejichž plody se dají skladovat a zpracovávat postupně v průběhu celé zimy až do jara.
Dlouho jsme si mohli vybírat pouze mezi Goliášem, Veltruskou obrovskou a Kvetou. Dnes jsou odrůd tykví desítky, ne li stovky.
Rod Cucurbita L. – tykev, zahrnuje 27 druhů pocházejících z tropické a subtropické Ameriky. Jejich pěstování sahá do prehistorických časů. Dužina plodů většiny planě rostoucích druhů tykví je extrémně hořká. První plody byli proto sbírány pro jedlá semena bohatá na tuky. Právě tato semena byla nalezena v nejstarších vykopávkách. Divoká zvířata a ptáci se ovšem živí i dužinou tykví. Předpokládá se, že člověk kopíroval jejich chování a rychle vyselektoval rostliny s nehořkými plody. Ve větším se pěstuje pět kulturních druhů tykví – tykev obecná (Cucurbiat pepo L.), tykev velkoplodá (Cucurbita maxima DUCH.), tykev muškátová (Cucurbita moschata DUCH. ex POIR.), tykev fíkolistá (Cucurbita ficifolia BOUCHÉ) a tykev pomíchaná (Cucurbita mixta PANGALO). Sepětí těchto tykví s člověkem je tak silné, že nebyly nikdy nalezeny divoce rostoucí v přírodě. Doložené pěstování tykví sahá do doby 4500 let před Kristem, jenom pro ilustraci, do doby před zavedením kukuřice do kultury. Až po objevení „Nového Světa“ se tykve rozšířily do Evropy a Asie. V těchto oblastech zdomácněly tak výrazně, že se dnes mluví o Turecku, Číně a Japonsku jako o sekundárních centrech diversity tykví.
Těžko si dnes umíme představit jídelníček Evropanů 15. století, z období před Kolumbovou výpravou na západ. Vždyť nezahrnoval brambory, kukuřici, fazole, rajčata, papriky a samozřejmě ani tykve.
Odrůdy:
BUTTERNUT (Cucurbita moschata) – překlad anglického názvu této odrůdy zní „máslový oříšek“. Její dužina získá máslovou jemnost až po tepelné úpravě, oříškovou příchuť ale najdete již v syrových plodech. Kyjovité plody BUTTERNUTU mají semeník pouze ve spodní, rozšířené části. Celá vrchní část je dužina, která poskytuje kvalitní surovinu na pečení, kompoty nebo přívarky. Odrůda patří k málo pěstované tykvi muškátové, tento druh obecně vyniká vysokým obsahem beta karotenů v plodech.
HOKKAIDO (C. maxima) – odrůda, které byla v posledních letech v Čechách přetlačována na pomyslný tykvový trůn. Menší oranžové plody jsou zašpičatělé na obou koncích. Intenzivní barva slupky je doprovázena intenzivně oranžovou barvou dužiny s vysokým obsahem barviv, převážně beta karotenoidů. Jednoduchá k pěstování, výborně skladovatelná s menšími a dobře manipulovatelnými plody. Chutná, aromatická.
ATLANTIC GIANT (C. maxima) – MAXI tykev, právě ta, které plod je zapsán v Guinessově knize rekordů. Jestli chcete vypěstovat obří plody, zajistěte rostlině bohatou výživu - nejlépe kompost a ještě v průběhu vegetace pravidelně přihnojujte. Ponechte na rostlině pouze jeden plod, ostatní v průběhu vegetace vyštipujte. Rostlina pak všechnu sílu a energii vloží do jednoho „obřího“ plodu. Ten největší měl přes 650 kg.
GIGANTE (C. maxima) – pravidelné, kulaté oranžové plody o hmotnosti kolem 5 kg. Ideální na vyřezávání „svetlonosů“ k podzimnímu svátku Halloween. Kvalitní oranžová dužina je vhodná i na pečení a kompoty.
VEGETABLE SPAGHETTI (C. pepo) – špagetová tykev, její dužina se po uvaření rozpadá na vlákna podobná špagetám.
BEZSLUPKATÉ TYKVE (C. pepo) – odrůda APETIT. Jejich název je odvozen od „nahého“ semene, které nemá pevnou slupku osemení. Absence pevného osemení je recesivním znakem a při množení osiva se musí věnovat extrémní pozornost tomu, aby se bezslupkatá odrůda nezkřížila s odrůdou s normálním osemením. Tenhle znak by byl v následné generaci úplně potlačen. Semena s vysokým obsahem minerálů a zinku jsou vítaným doplněním jídelníčku.
TIPY
Tykve jsou obecně teplomilné plodiny. S výsevem proto nespěchejte a počkejte až bude půda dostatečně prohřátá. Vysévejte v polovině května přímo na pozemek, do hnízd po 2 – 3 semenech. V chladnějších oblastech můžete předpěstovat sadbu z výsevů 3 – 4 týdny před termínem výsadby, sejte vždy přímo od hrnků, tykve nemají rády pikýrování. Přímý výsev je obecně efektivnější, tyto semenáčky rostou rychleji a většinou doženou rostliny z předpěstované sadby.
Tykve vyžadují propustnou půdu s dostatkem humusu a bohatou na živiny. V porovnání s ostatními tykvovitými (okurkami) mají mohutný kořenový systém a dovedou si obstarat živiny a vláhu i z hlubších půdních horizontů.
Většina odrůd zimních tykví má plazivý nebo poloplazivý typ růstu. Vyžadují proto širší spon a dostatek prostoru. Na oplátku vám zakryjí půdu svými širokými listy a brání růstu plevele.
Vegetační doba většiny odrůd je od 110 do 130 dní. Zimní tykve sklízejte plně vyzrálé, tehdy až je slupka plodu tak tvrdá že do ní nezaryjete nehtem. Na dlouhých výhonech tykví jsou plody nasazovány postupně. U drobnoplodých odrůd může být na jednom šlahounu 10 i více plodů. Ty nejmladší, s měkkou slupkou nebudou dostatečně vyzrálé před příchodem prvních mrazů, nesklízejte je proto, nehodí se ke skladování a rychle hnijí.
Plody skliďte před příchodem prvních podzimních mrazíků. Na plodu nechte stopku 2 – 5 cm dlouhou. Stopku neulamujte, takto vzniknutá rána je nejčastější cestou průniku infekce dovnitř plodu.
Uložte plody po sklizni přibližně týden na slunci nebo na vzdušném chráněném místě a nechte jejich slupku „vytvrdnout“. Toto ošetření prodlouží jejich trvácnost.
Tykve jsou cizosprašné a hmyzem opylivé. Hmyz, který velké žluté květy tykví lákají, snadno přenese pyl z jedné odrůdy na druhou, (např. z patisonu na špagetovou tykev). Tím dojde k nežádoucí hybridizaci. Když chcete sklidit odrůdově čistá semena, musíte zajistit opylení samičího květu pylem stejné odrůdy. Obecně je jednodušší nakupovat semínka u renomovaných firem, které zaručují pravost deklarované odrůdy a vysokou klíčivost.
