Asi jsem sběratel. Když jsem byl malý, to je už dááávno, měl jsem velkou sbírku odznaků. Otec mi je nosil ze služebek, duplicity jsem měnil s kým se dalo. To nebylo jen tak, mít jeden odznak nějakého podniku - ony byly v barevných sériích, často z různých edicí s mírně pozměněnými logy. A to vše jsem chtěl. Ta sbírka ještě někde je, ale zapadala prachem vzpomínek i prachem času. Jestli ještě někdo odznaky sbíráte, přihlaste se.
To sběratelství mi ale zůstalo. Jenom se převtělilo do jiného oboru – do zelenin. Myslím, že se za ta léta, co se kolem semen pohybuji, celkem orientuji v sortimentech. Viděl a zkoušel jsem stovky odrůd od téměř všech plodin. Když se ale objeví něco nové, co nemusí být vysloveně nové pro všechny, pouze to nějak zatím prošlo kolem mne, zazáří mi oči a chci to mít. Co chci..., já to musím mít. Peníze tehdy nehrají roli, výše poštovného za mezikontinentální zásilku mne nezajímá, prostě to chci! A pak držím v ruce semínka a cítím takové chvění v konečcích prstů. Znáte to? Nebojím se nových odrůd či plodin, semínko chce růst. Potřebuje k tomu substrát, vodu, teplo, světlo a vaši péči. A když kolem něj budete chodit každý den, je šance že uspějete hned napoprvé.
Samozřejmě tento přístup má svoje limity. Nebudu u nás pěstovat avokádo nebo diospyros, nějak mne obchází rajčenky i batáty. Jsou prostě plodiny, kde jsou energie a čas jim u nás věnované neúměrné potencionálnímu výsledku. Je ale spousta zelenin, které nás zatím tak nějak obcházeli,a přece ale mají u nás význam a potenciál. Možná s tím, že se u nás postupně otepluje, možná ale byly pouze někde schovány, bokem vaší i moji pozornosti.
Ale vraťme se nohama na zem. Píši to kvůli lilkům. Znám je mnoho, mnoho let. Vy také. Ale nějak jsem se smířil s tím, že jsou fialové, možná bílé nebo růžové. Až se mi tak nějak vetřely do pozornosti před cca 3 lety. O těch klasických jsem zde již psal. Předloni jsem ale zjistil, že existuje celá skupina oranžových až červených lilků. No jo, pomyslel jsem si, jsou i modré jahody a modrá rajčata... Ale pak mi to nedalo a semínka pár odrůd jsem sehnal. A věřte, nevěřte, u nás na Hané, sice ve fóliovníku, se jim vedlo výtečně.
Ze čtyř odrůd oranžových lilků, které jsme loni pěstovali, patřily tři do druhu Solanum aethiopicum – lilek etiopský. Tento vysoce variabilní druh je pěstován hlavně v oblasti subsaharské Afriky v desítkách (prý až stovkách) místních krajových typech a odrůdách. Jeho pěstování se ale rozšiřuje i do ostatních oblastí, je znám v severovýchodní Indii, omezeně se pěstuje na jihu Itálie i v Turecku. V Brazílii jsou tyto lilky pod označením „gilo“ nebo „jiló“ velice populární. Předpokládá se, že se sem dostaly z Afriky v otrokářských dobách. Solanum aethiopicum najdete i pod označením „scarlet eggplant“.
Rostlina má vzpřímený růst, podobně jako klasické baklažány, obvykle je ale mohutnější a vyžaduje spon 60 x 50 – 60 cm. Listy jsou jemnější, někdy jemně ochlupené, silněji vykrajované, světle zelené. Bílé květy mají výrazný prašníkový váleček. Plody rostou v hroznech po 3 – 11, jsou menší, velikosti od pingpongového do tenisového míčku. Druh vyniká výraznou variabilitou ve tvaru plodů - tyto můžou být ploše kulovité, kulovité i protáhlé, někdy žebernaté. Plody zrají ze zelené do oranžové až jasně červené barvy, jsou ale i odrůdy, které mají plody v plné zralosti bílé. Na nezralých plodech jsou velice často tmavě zelené, výrazné pruhy. Zralé plody mají výrazněji nahořklou chuť, proto se často sklízí a zpracovávají v zeleném, nezralém stadiu, kdy jsou jemnější.
V Africe se konzumují jako zelenina prý i listy a mladé výhonky těchto lilků. Přiznávám ale, že s tímto použitím nemám žádné zkušenosti. I když jsem je pěstoval, nějak byl dostatek jiné listové zeleniny...
TURKISH ORANGE je odrůda, která se nám jeví z celé kolekce oranžových lilků, kterou jsme zatím zkoušeli, jako nejperspektivnější. I proto jsme ji zařadili do kolekce barevných sáčku DobraSemena. Plody jsou kulovité, o průměru cca 10 cm, zrající ze zelené do jasně oranžové barvy. Nezralé i zrající plody mají výrazné pruhy, až v plné zralosti je plod čistě oranžový. Slupka je lesklá, ale výrazně lesklá! Pro kuchyňské upotřebení jsou nejlepší nezralé plody dorostlé do plné velikosti, těsně předtím, než se začnou vybarvovat. Sklízeli jsme ale i zralé plody, vydlabali je, naplnili sýrovou nádivkou a dali zapéct. Byly výborné.
Omlouváme se, čekáme na osivo od dodavatele. Mělo by dorazit ve druhém lednovém týdnu. Hned po testech klíčivosti jej nabalíme a bude vám k dispozici. Stále je čas na výsev, až do počátku března.
PUMPKIN ON A STICK je dekorativní lilek s ploše kulovitými, částečně žebernatými plody o průměru 8—10 cm. Pro svůj tvar připomínající malé tykvičky bývá odrůda označována i jako „PUMPKIN TREE“ - tykvový strom. Tento lilek je spíše okrasný s omezeným využitím v kuchyni.
Moc se mi líbí, jak se Angličané nebojí popisného označení odrůdy. PUMPKIN ON A STICK = „tykev na hůlce“, co je označení velice výstižné.
Odrůda STRIPED TOGA nese drobné plody oválného tvaru, většinou s výraznou špičkou. Drobné lilky (pouze 2 cm v průměru a délky kolem 5 cm) vynikají vysokou násadou plodů. Jsou dekorativní na zahradě i ve váze - pokud uřežete celý výhon a oberete listy, vydrží několik týdnů. Při pěstování v nádobách poskytnou krásnou, jedlou dekoraci. Pro svoje malé rozměry mají omezené využití v kuchyni. Dají se ale grilovat, dusit nebo péct, musíte ale počítat s jejich nahořklou chutí.
Kanibalské lilek (Solanum uporo) bývá označován i jako „canibalis tomato“ – kanibalské rajče. Pochází z ostrova Fidži a z tropů Pacifiku. Traduje se, že z plodů byla připravována omáčka na maso při kanibalských hostinách. Zajímavá, dekorativní rostlina nese kulovité plody průměru 2 - 3 cm, zrající ze zelené do sytě oranžové až červené barvy. Plody jsou velmi hořké (sám jsem je chutnal, ale pouze jednou), v našich podmínkách tuto rostlinu raději považujte za ryze okrasnou.
A zde ještě všechny čtyři odrůdy pohromadě.
Váš Peter Gajdoštin
