Majoránka (Majorana hortensis)
Specifická vůně majoránky je u nás nejvíce spojena s jitrničkami a jelítky. Ten, kdo zažil pravou domácí zabíjačku, vidí před očima řezníka, jak si sype do dlaní majoránku a rozemýlaje ji třením dlaní bohatě ji sype na jelita. A nešetří.
Majoránka je u nás prostě tradičním kořením. Pochází z jihozápadní Asie nebo Středomoří, je blízce příbuzná dobromysli a mateřídoušce. Majoránka je posilující a povzbuzující bylinka. Zlepšuje zažívání, povzbuzuje činnost žlučníku, působí mírně spasmolyticky – uvolňuje křeče hladkého svalstva. Působí desinfekčně a protizánětlivě - využívá se při zánětech nosní sliznice a horních cest dýchacích.
Majoránka vyžaduje teplejší polohy a hlinité půdy ve staré síle. Obvykle ji zařazujeme do druhé trati. Nesnáší přímé organické hnojení. Vysévá se buď po špetkách do volné půdy na dobře zpracovaný záhon, nebo se po 15. květnu vysazují předpěstované sazenice ve sponu 20 x 15 cm, 2 – 3 rostliny do hnízda. Majoránka je choulostivá na pozdní jarní mrazíky. Semena vyséváme jen velmi mělce, opatrně zasypeme zeminou a půdu udržujeme dostatečně vlhkou. Nať sklízíme na počátku kvetení.
MARCELKA - tradiční česká odrůda s vysokým obsahem silic. Rostlinky jsou nižší, kompaktní s bohatým kvetením.
MARIETTA – italská odrůda s vyšším vzrůstem a mírně rozkleslou rostlinou. Vyniká vysokým výnosem sušené drogy. Při pěstování v květináči, kdy má omezený kořenový prostor, překvapí nízkým vzrůstem.
