Plody kiwana se občas objeví na pultech zelinářství, zahrádkáře mnohdy ani nenapadne, že by se tyto oranžové, hrubě ostnité plody daly vypěstovat i u nás. Ale ujišťujeme vás – rostou tu rády.
Kiwano (Cucumis metuliferus) je pnoucí, rychle rostoucí jednoletá liána dosahující délky několika metrů, původem z Afriky. Pěstujeme ji ve skleníku či fóliovníku. V oblastech, kde se daří okurkám, můžeme pěstovat kiwano i na prosluněných, před studenými větry chráněných záhonech, balkónech a terasách ve velkých květináčích, igelitových pytlích a podobně. Půda musí být dostatečně zásobená živinami a vodou, kyprá a nepříliš těžká. Osivo je vhodné před výsevem namočit na 24 hodin do teplé vody. Vyséváme v únoru do teplého skleníku nebo počátkem května přímo do volné půdy. Semena při teplotě 22-25°C vyklíčí do 14 dnů. V prvním případě po vzejití přepikýrujeme a rostliny vysazujeme na stanoviště v polovině května. Volíme spon 1,2 - 1,4 x 2 m s oporou. V průběhu vegetace je vhodné výhony asi ve výšce 1,5 m zkracovat, aby se nevytvářely neplodné lodyhy. Kiwano roste rychle a brzy vytvoří svěže zelený porost, který pokryje každou vhodnou konstrukci. Kvete žlutými samčími a samičími květy.
_large.jpg)
Vejcovité plody jsou asi 10 až 12 cm dlouhé a 6 cm široké, s mramorovanou kresbou a „hroty“ na povrchu. Obsahují hodně vitamínu C, z minerálů pak draslík a hořčík. Nejlahodnější jsou plně dozrálé, tehdy když se začnou zbarvovat do oranžova. Jsou velice aromatické, chutí připomínají šťavnatý voňavý meloun. Nedozrálé, světle zelené plody, chutnají příjemně po okurce, limetce a banánu. Zralé plody lze dlouhodobě skladovat, jsou dekorativní – krásně vyniknou v podzimně laděných aranžmá. Plody se konzumují čerstvé, můžeme je přidávat do zeleninových salátů nebo nakládat do ochucených sladkých nebo sladkokyselých nálevů podobně jako okurky.