S podzimem přichází i doba sklizně cukrové řepy. Teda pouze tam, kde je co sklízet. Před třiceti léty, v době úspěšných let českého cukrovarnictví byly lány cukrovky všude kolem nás. Dnes se podzimní obří hromady řepy téměř vytratily. V minulosti se dala často najít ztracená bulva cukrovky na okraji cesty. Nějak přirozeně jsme se jí naučili využívat v kuchyni. Ať se již jedná o typicky jihočeský „sirob“, nezbytnou ingredienci potřebnou k přípravě kapra na modro, nebo řepáky, či přírodní sladidlo při sterilaci červené řepy. Dnes, když pěstování cukrovky ve velkém v mnoha regionech ustoupilo, je nemálo těch, kteří si vysejí její záhonek na zahrádce.
Pěstování cukrovky je jednoduché a prakticky se neliší od pěstování červené salátové řepy. Cukrovce vyhovují těžší, humózní půdy, bohatě organicky hnojené. Výsev provádíme v dubnu, jakmile nehrozí riziko přímrazků. V případě namrznutí mladých
sazenic může dojít ke tvorbě tzv. vyběhlic. Cukrovka je velmi náročná na přihnojení dusíkem, nejlépe v ledkové formě.
V případě srpnového sucha se nám cukrovka odvděčí za závlahu výrazným zvýšením výnosu. Sklízíme od poloviny září, kdy cukrovka dosahuje maximální cukernatosti.
Osivo hybridní, vysoce cukernaté odrůdy CARUSO, které v sáčcích najdete, se vyznačuje genetickou jednoklíčkovostí - v klubíčku najdete pouze jedno klíčivé semínko. Odrůda je prakticky „bezúdržbová“ a jediná pomoc, kterou po vás na zahrádce požaduje, je občasné odplevelení.
Staročeský SIROB
Cukrovou řepu očistíme a nakrájíme na kolečka nebo proužky. Můžeme ji i nastrouhat. Zalijeme vodou a na mírném ohni vaříme asi 3 hodiny. Vodu s vyvařeným cukrem slijeme a pomalu vaříme aby se odpařila voda. Tekutina postupně houstne a jak část cukru karamelizuje, začne ke konci tmavnout. Pozor, ať sirob nepřipálíte. Když dosáhnete konzistence tekutého medu, sirob je hotový.