Stévie sladká

Latinsky: Stevia rebaudiana (BERTONI) HEMSL.
Slovensky: Stévia cukrová

Stévie je bíle kvetoucí světlomilná tropická letnička (při správném zimování lze udržovat jako trvalku) dorůstající 70 cm s doloženými léčivými účinky a vysokou sladivostí (250 – 300 x sladší než sacharóza). Látka – glykosid – je stálý za tepla, nemění pH a nekvasí. Využívá se čerstvá i sušená: nekalorické sladidlo pro tekutiny i pokrmy, zvyšuje produkci insulinu a tím napomáhá ke snížení projevů

cukrovky (diabetes mellitus II.), snižuje projevy pálení žáhy, zlepšuje trávení.

Způsoby zpracování:

Sušení: na vzdušném suchém místě, nejlépe části rostli zavěsit a následně po dokonalém vysušení rozdrtit.
Za čerstva : výluhy a extrakty (1 kapka extraktu = 1 větší kostka řepného cukru) , kterými přislazujeme tekutiny a pokrmy (vhodné i do těst) nebo lze lístky, ale také části rostliny, přímo přidávat do tekutin i pokrmů (nařezané na menší kousky) a konzumovat. Či vývar z byliny nebo najemno rozdrcené lístky bez řapíků.
Pěstování: vhodná pro pěstování v nádobách na větrem chráněných stanovištích. Snáší letnění, ale lépe roste ve skleníku či fóliovníku. Pod 10°C zastavuje růst a při 5°C rostlina vadne. Zaštipování vrcholových výhonů podporuje větvení a obrůstání. Výhony lze již sklízet jakmile dosáhnou 40- 50 cm a krátíme je na cca 20 cm, další sklizeň může následovat za 2-3 měsíce, v závislosti na přírůstcích. V případě pěstování ve skleníků stevie rychleji obrůstá. Z jedné rostliny lze získat az 0,5 kg sušeného materiálu ! Na podzim listy žloutnou a opadají.
Přezimování: rostlinu sestřihneme po opadání listů na 10- 15 cm nad zemí a zimujeme ve vzdušné místnosti při teplotě 8-14°C, substrát by neměl úplně vyschnout. Přezimují jen kořeny. Rostlina při zimování vytváří v půdě mnoho nových výhonů, proto je vhodné ji na jaře přesadit do větší nádoby. Po vyrašení prvních výhonů začínáme přihnojovat.