„Zahrádku dělíme na okrasnou a užitkovou…“ Tuto větu čtu často v knížkách o zakládání zahrad a někdy až příliš ulpívá v našich myslích. Kam však vysadit krásný sortiment bazalek, kam sortiment barevných listových 
salátů, kam barevné mangoldy? Zkusme se oprostit od zavedených klišé a nechme prolnout rostliny v naší zahradě. Zbourejme tu pomyslnou zeď mezi zahradou pro krásu a zahradou pro užitek. Představujeme vám květinu, která Vám v tom pomůže. Je to třapatka nachová – Echinacea purpurea.
Třapatka nachová je krásná. Ne nadarmo se jedna z mnoha jejích odrůd nazývá MAGNUS – velká, vznešená. Každý kdo viděl rostlinu třapatky v plném květu to potvrdí. A třapatka je užitečná – zpracované rostliny a výtěžky z nich jsou několik let jedněmi z nejprodávanějších bylinných preparátů v USA i v Evropě. V čem je jejich kouzlo? Působí nespecificky podpůrně na imunitu organismu – umožní nastartovat obranné mechanismy organismu v rámci hesla „pomoz si sám“.
Rod Echinacea zahrnuje 9 druhů pocházejících ze Severní Ameriky. Echinacea purpurea (syn. Rudbeckia purpurea) je pěstována nejčastěji. Jedná se o mohutnou, vytrvalou rostlinu přezimující ve formě rozvětveného kořene. Oválné až oválně kopinaté listy jsou v růžici stopkaté, na květních stvolech se mění na přisedlé a zmenšují se. Soukvětí, posazena jednotlivě na větvených květních stvolech, prozradí, že Echinacea patří do čeledi astrovitých. Vystouplý středový terč trubkovitých květů je ohraničen prstencem purpurově zbarvených jazykovitých květů. Vznešený „květ“ (soukvětí) třapatky přípomíná svými „bodlinami“ ježka, odtud pochází i rodové jméno Echinacea. Méně pěstovanou, ale z hlediska obsahových látek účinnější, je třapatka úzkolistá (Echinacea angustifolia). Vyznačuje se užšími listy, kratšími a stočenými korunními plátky květů a kůlovitým kořenem.
Kulturní historie třapatky je velice stará. Původní obyvatelé Severní Ameriky využívali rostlinu při bolestech zubů, bolesti v krku, kašli, tradovalo se i její použití jako antiséra při hadím uštknutí. Kolonizátoři, pro které byli tradiční evropské léky za oceánem těžko dostupné, přebírali od Indiánů jejich bylinné léčitelské praktiky. Od 17. století prožívala Echinacea období slávy i ústupu. Poslední roky a desetiletí se dostává na vrchol popularity. Rostlina obsahuje široké spektrum účinných látek – flavonoidy, polyacetylenové sloučeniny, polysacharidy, terpenické uhlovodíky, vitamíny. Zjistilo se, že pokud jsou některé z těchto látek izolovány, nemají samostatně žádný léčebný účinek. Ve svém komplexu ovšem extrakt z rostliny působí proti zánětlivým onemocněním, zvláště proti bakteriím a virům. Flavonoidy z této rostliny působí proti volným radikálům v organismu a tím můžou mít vliv na prevenci nádorových onemocnění.
Co je však u produktů z třapatky ceněno nejvíce, je nespecifické posílení lidské imunity. Jedním z popisovaných postupů je schopnost imunitních buněk rychleji rozlišovat patogéna, stimulace tvorby a mobility bílých krvinek. Navíc, při užívání s mírou, nejsou známy vedlejší nežádoucí účinky.
Nejvíce obsahových látek má kořen, užívány jsou ovšem listy i květy. Lihový extrakt připravíme tak, že 100 g nasekaného nebo rozdrceného kořene přelijme 500 ml 60% lihu. Za každodenního protřepání necháme 7 dní vyluhovat. Přefiltrujeme a jako prevenci užíváme 1 lžičku denně. Pro přípravu extraktu můžeme použít i květy nebo čerstvou nať, zde se na 500 ml lihu doporučuje 120 g drogy.
Obecně platí – čím čerstvější je droga, tím vyšší má účinek. Proto třapatka, vypěstovaná na vlastní zahrádce účinkuje nejlépe. A vlastní třapatku může mít každý. Pěstování je jednoduché. Semínka vyséváme v březnu a za dva měsíce máme rostlinky vhodné k výsadbě na záhon. Jestli jste nestihli vyset, nezoufejte. I teď můžete v zahradních centrech koupit předpěstované mladé rostliny a vysadit je na záhon. Nehodí se vám do zahrady purpurové třapatky? Hledejte odrůdu WHITE SWAN s květy bílými. Hybrid PARADISO a nový vítěz oceněné FLEUROSELECT GOLD MEDAL odrůda CHEYENNE SPIRIT jsou třapatkamiu všech barev. Jednotlivé semenáčky mají květy fialové, bílé, zelené, růžové, žluté i oranžové. A když se vám některý skutečně vydaří, můžete jej dál množit dělením nebo řízkováním.
Listy a květy můžete sbírat již druhým rokem, sklizeň kořenů se doporučuje na podzim z minimálně tříletých rostlin. Až budete v červenci a srpnu obdivovat kvetoucí třapatky na záhoně, pochopíte, že zdraví je krásné. Nikdy při tom nebudete sami, třapatky jsou vždy plné matýlů, včel a čmeláků.
