Cibulka na zeleno, zelenačka, svazková cibule, jarní cibulka… to všechno jsou názvy označující mladou lahůdkovou cibulku konzumovanou s natí. Z označení „jarní cibulka“ vidět, kdy je období její nejjednodušší dostupnosti – jaro. Já ji ale miluji, a miluji ji v průběhu celého roku. A nejsem pravděpodobně sám – u každého grilování, kde ji nachystám, se na ni hosté vrhnou. Ta správná „zelenačka“ ale musí být mladá, křehká a musí mít rovnou, ještě ne příliš zhrublou spodní část. Jak to ale docílit v průběhu celého léta? Nejjednodušší způsob je opakovaná výsadba cibule sazečky tak, aby byly mladé cibulky stále dostupné. V letošním parném létě je to ale téměř nemožné – cibulky rychle zakulacují bázi. Profesionální pěstitelé, kteří dodávají cibulku do obchodů, řeší problém uniformity v průběhu roku tím, že nepěstují klasickou cibuli obecnou ale cibuli sečku Allium fistulosum. Její chuť ale není to pravé…
Téměř nechtíc jsem letos zjistil, jak si zajistit zelenačku v průběhu celého léta. Závisí na pěstované odrůdě. Na jaro jsem vysel na zkoušku odrůdy TOSCA, DAYTONA a ŠTUTGARDSKÁ. Cílem nebylo pěstovat zelenačku.

Zleva - TOSCA, DAYTONA F1, ŠTUTGARDSKÁ

TOSCA, DAYTONA F1, ŠTUTGARDSKÁ

A protože nebylo času nazbyt, moc jsem je nestihl vyjednotit. ŠTUTGARDSKÁ na to doplatila nejvíce, tvoří malé cibulky kulatého tvaru, postupně se budou ještě zplošťovat. DAYTONA F1 je hybrid a je to poznat. Má nejbujnější růst a i při poměrně hustém sponu tvoří hezké cibule.

Příjemně překvapila TOSCA – již druhý měsíc sklízím cibulky na zeleno na grilování. Mají dlouhou a štíhlou bílou cibulovou část. Když se proberou ty větší a nechají na záhonu menší, i ty postupně dorůstají. Jsou křehké, lahodné a chutné. Jenom v letošním roce potřebují vodu. Tu naštěstí na zahradě mám.

TOSCA

TOSCA