Milí přátelé,
chtěl bych se vám omluvit.
Dlouho jsem se zde nevyskytoval. Respektive, nevyskytoval jsem se tu s novými články.
Prostě jsem si dal pauzu.
Občas mi ale píšete, že články zde uveřejněné rádi čtete. Přiznávám, vždy mne to potěší.
Těchto pár řádků bude proto trochu osobních. Pokud teď bezodkladně potřebujete informace k výsevu paprik nebo k výběru rajčat odolných k plísni, přestaňte číst a přejděte k článkům odborným.
Zde na našem webu najdete článků snad stovky. Zveřejnil jsem zde vše, co jsem za posledních 20 let napsal pro různé časopisy, plus doplnil články, které nikde uveřejněné nebyly. Vím, některé z nich by potřebovaly redigovat, upravit, aktualizovat. Chystám se k tomu již dlouho, snad se mi to časem povede.
Poslední rok dva, jsem měl k psaní tak trochu rezervovaný postoj. No, řeknu to na plná ústa – až odpor. Možná proto, že mne ulovil pocit, že už jsem řekl vše, co jsem věděl. Možná to přichází s věkem, jak stárnu, zjišťuji, kolik je věcí, které nevím. A začínám pochybovat sám o sobě, kde beru právo radit. Je zajímavé, že toto poznání člověk neměl za mlada...
Obávám se jedné věci, abych si nepřivlastnil patent na rozum, ten zahradnický. Znáte spisovatele (sám se považuji pouze za pisálka), kteří napíší super knížku a pak ještě jednu téměř super. Pak nastává útlum, ale vydavatel je nutí k dalšímu a dalšímu psaní, v očekávání toho, že se jejich knížky budou prodávat. A tak píší a píší, i když už nemají co říct. A to už není ke čtení. Robert Fulghum byť zářným příkladem, jeho VŠECHNO CO POTŘEBUJI K ŽIVOTU JSEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLE bylo úžasné. ACH JO bylo téměř úžasné. A pak to spadlo do průměru. Dnes píše spousta lidí. Kdysi jsem četl, hodně četl. Dnes jsem v knihkupectví ztracen. Tak už nečtu.
Napadá mne i jiný důvod, proč jsem sem k nám nepsal.
Možná jsem jenom potřeboval opět ponořit nos do hlíny. Vstávat, obědvat a usínat se svými rostlinami. I když jsem o nich nepsal, stále jsem pěstoval, zkoušel, vybíral nové odrůdy. Jestli sem k nám občas zabrousíte, určitě jste zaznamenali, že se sortiment neustále rozšiřuje. To, co jsme zkoušeli, jsem dokumentoval, mám plné disky fotografií, které čekají na katalogizaci.
A jsou zde ještě dva malé důvody, proč jsem se odmlčel. Jednomu je tři a půl a jmenuje se Vojta, druhý důvod má 7 měsíců, hluboké nebesky modré oči a jméno Viktorka. Mám pocit že čas s nimi strávený se rovná času na rybách. To je čas, který se prý nezapočítává do doby co nám tam nahoře vyměřili. Když slyším „dědoooo“, zjihnu, zastavím, otočím se a zářím. Občas ale už od toho šibala slyším i „dědku“ či „dědouši“... Prostě si hrajeme. A když si hrajete, nejenom že nezlobíte, ani nepíšete.
Milí přátelé, ještě jednou promiňte. Polepším se. Dám sem pár nových článků. A projdu ty staré, abych tam doplnil nové informace a nové fotky.
Musím si pospíšit. Jaro je za dveřmi, za chvíli se začnou set papriky, pak rajčata. Věřím, že už vás taky svrbí prsty. Ono výběr semínek je už vlastně první fází pěstování. Tak vybírejte s rozmyslem, je z čeho.
Váš Peter Gajdoštin