Tato trvalka původem ze Středomoří patří k nejstarším bylinkám využívaných člověkem. V naší tradici je spojena s láskou a svatbou. Snítky rozmarýny zdobily pírka ženichů. Svobodná děvčata sázela tyto větvičky – ta, které zakořenila a vykvetla, se měla dostat následujícího roku pod čepec.
Rozmarýna se uplatní jako koření, často se nakládá do octa nebo olivového oleje. V kuchyni je radno používat ji střídmě, jenom tak vynikne její vůně. Dodá nezaměnitelnou chuť a aroma divočině, grilovanému masu i omáčkám.
Rozmarýna podporuje zažívání, zlepšuje krevní oběh, posiluje nervy a zlepšuje paměť. Těhotné ženy by ji ale vnitřně měly užívat opatrně, ve vyšších dávkách příliš stimuluje stahy dělohy a může škodit plodu. Zevně se používá rozmarýna proti svalové únavě i revmatismu, proti křečím, prokrvuje pokožku a má antiseptické vlastnosti. Olej se přidává do koupele nebo do aromalamp.
Rozmarýna je vytrvalý keř, který snáší mírné mrazy. Nesvědčí jí ale chlad v kombinaci s vlhkem – planě roste na písčitém podkladu středomořských skalisek. V našich podmínkách je nejlépe přezimovat rostliny v krytých prostorech za stejných podmínek jako přezimujete fuchsie nebo muškáty.
Odrůd rozmarýnu je několik desítek. U nás se nejčastěji pěstuje vzpřímeně rostoucí typ se světle modrými květy. Vegetativně se množí i bíle a růžově kvetoucí odrůdy. Při toulkách Itálií a Francií můžete obdivovat nízké plazivé rozmarýny typu prostratus.
Rozmarýn se množí řízkováním i osivem. Drobná semena vysévejte v únoru a semenáčky pěstujte při teplotě 15 – 18 oC. Předpěstování sadby trvá 2 – 3 měsíce, generativně množené rostliny jsou silné a zdravé.
Rozmarýně se nejlépe daří v lehké písčité půdě na plném slunci. Nesnáší přemokření a těžký slévavý substrát.
TIP: rozmarýnu můžete pěstovat v nádobách i na plně osluněných balkónech. Ze své domoviny je zvyklá na intenzivní sluneční svit a vysoké teploty. V těchto podmínkách obsahují listy největší množství silice.