Když budete hledat v zahraničních katalozích semen petržel mezi zeleninami, neuspějete. Otevřte si ale sekci bylinek a tam ji najdete – ale pouze tu listovou, kadeřavou nebo s hladkým listem. A možná tam bude zmínka o tom, že „v některých krajinách se konzumují i mohutné kořeny petržele, které svou chutí připomínají něco mezi pastiňákem a celerem…“ Kořenová petržel je skutečně specialitou centrální Evropy, pěstuje se v Čechách, na Slovensku, v Rakousku a části Německa. Znají ji Poláci a okrajově Holanďané. Celý zbytek světa má petržel za bylinku, samozřejmě bylinku známou a populární, ale řazenou vedle tymiánu, bazalky nebo oregána.
Petržel pocházi ze Středomoří a má historii starou několik tisíc let. Znali ji již staří Řekové a s Římany se při jejich dobyvatelských výpravách rozšířila do celé Evropy. Latinské označení petržele Petroselinum pochází z řeckého označní pro skálu petros - plané petržele rostly na kamenitých řeckých návrších a ze starořeckého slova selinum označující petržel. Řekové ale petrželku nekonzumovali, využívali ji jako obřadní rostlinu spojenou s pohřebními rituály. V určitém období byli věnci z listů petržele honorováni vítězové isthmiánskch sportovních her, podobně jako vavřínové listy věnčily vítěze her olympijských. Až staří Římané začali používat listy petržele jako aromatikum, osvěžující dech po nadměrné konzumaci alkoholu. Od středověku se datuje využívání listů petržele jako aromatické bylinky do polévek, omáček a ostatních pokrmů.
Petrželka je bohatá na minerální látky: ve 100 g je jich asi 1630 mg, z toho polovina draslíku, dále vápník, železo, hořčík, mangan, fosfor aj. Značný je i obsah vitamínů - ve 100 g až 170 mg vitamínu C (čtyřnásobně více než pomeranče). Petrželka je bohatá i na karoten, vitamíny skupiny B, z nichž je značný obsah vitamínu B12 ovlivňujícího krvetvorbu spolu se železem. Také obsahuje výrazné antioxidanty flavonoidy, silice a další látky.
Petrželka je mimořádné diuretikum, vhodné pro nemocné ledvinami, vysokým krevním tlakem, při zánětech prostaty, při artritidě, revmatismu, celulitidě. Příznivě působí na žlučník a játra. Má vliv na krevní oběh, doporučuje se lidem s nemocným srdcem. Dávky ovšem nepřeháníme: 2 lžíce čerstvě nakrájené petrželky pro jednu osobu a den stačí.
Kučeravé petržele byly u nás dlouho zastoupeny pouze tradiční odrůdou KADEŘAVÁ. Představujeme vám dvě novinky, silně zkadeřené petržele MARUNKA a KUDRNKA.
MARUNKA je odrůda naťové kadeřavé petržele typu Moskrauser. Rostliny jsou nízké, hustě olistěné s polovzpřímenou, středně zelenou, silně zkadeřenou natí. Má rychlý růst natě a sklizeň je možno několikrát opakovat. Listy jsou odolné proti napadení houbovými chorobami. MARUNKA je vhodná pro přímou spotřebu i sušení. Celoročně je ideální na pěstování v květináči či truhlíku, zařadili jsme ji proto do kolekce MINI ZAHRÁDKA.
KUDRNKA je druhou novou odrůdou naťové kadeřavé petržele typu Paramount (Frisé vert foncé) s tmavě zelenými, velmi silně zkadeřenými listy na středně dlouhých tlustých řapících. Nať je polovzpřímená, při dešti nepoléhá, netrpí padlím. Odrůda je vhodná k jarnímu i letnímu výsevu, rychlení, balíčkování i pro opakovanou sklizeň.
Milovníci aromatických petrželových lístků se někdy staví ke kadeřavým petrželím s despektem a preferují typy hladké. Je pravda, že odrůdy s hladkým listem mají vyšší obsah silic a jsou výborné k sušení. FESTIVAL je tradiční kultivar přizpůsobený středoevropským podmínkám. Jeho obrovskou výhodou je tolerance k padlí. Tato choroba tvoří bílé povlaky na listech petržele, objevuje se převážně koncem léta a dovede lístky pro přímý konzum a sušení znehodnotit.
TIPY:
Semeno petržele obsahuje furokumaríny, chemikálie, které brání v klíčení plevele. Rostlina si tím zajišťuje životní prostor pro růst a vývoj. Praktickým výstupem pro zahrádkáře je to, že záhonek s petrželí nevyžaduje tolik odplevelování jako záhonky sousední. Furokumariny jsou ale jedním z důvodů pomalejšího vzcházení petržele.
Petržel dlouho klíčí (až 35 dní) a v době klíčení je citlivá na přísušky a škraloup na povrchu půdy. Podzimní výsev je alternativou jarního setí. Doporučujeme vysévat těsně před příchodem mrazů, v listopadu nebo i v prosinci, tak aby nenaklíčily. Semena vzejdou až v příštím roce na jaře v době, kdy bychom mohli půdu jen stěží připravit pro jarní výsevy. Lepší vzejití, využití jarní vláhy a ranější sklizeň, to jsou profity z podzimního výsevu. Pro tento způsob pěstování doporučujeme odrůdy odolné k vybíhání do květu, např. ORBIS.
Petržel je dvouletka kvetoucí ve druhém roce po výsevu. Listové petržele v našich podmínkách dobře přezimují, odrůdy s plochým listem jsou k extrémně nízkým teplotám odolnější než petržele kadeřavé. Čerstvou petrželovou nať si zajistíme po celou zimu vyrytím jednoletých rostlin a jejich pěstováním v květináčích nebo známých „petrželácích“. Stejnou službu nám splní kořenové petržele, jejich kořeny jsou zásobárnou výživných látek a v pokojových podmínkách přinesou dostatek čerstvé natě.
Kořenové petržele
ORBIS - středně raná odrůda, která se vyznačuje velmi dobrým zdravotním stavem a vysokým výnosem. Hladký středně dlouhý kořen je vyrovnaně bílý na povrchu i v dužnině. ORBIS má vysokou tmavě zelenou nať a můžeme jej s úspěchem pěstovat i na těžších půdách. Tato dobře skladovatelná odrůda je vhodná pro přímý konzum i na zpracování.
JADRAN - středně raná kořenová petržel s polovzpřímenou, vysokou a středně zelenou natí. Robustní kořeny jsou dlouhé, široce trojúhelníkového tvaru s hladkým povrchem a slabou až střední rzivostí pokožky. Kořeny jsou vyrovnané, velice nízké procento větví. Odrůda je vhodná do lehčích půd. Skladovatelnost výborná.
Petržel na hrůbkách
Tento způsob pěstování je známý u mrkve, stejnou technologii můžeme použít i pro petržele. Hrůbky si připravíme tak, jako bychom „nakopčili“ brambory, jen mírně širší, cca 50-60 cm, s rovnou horní částí. Do takto připraveného hrůbku vysejeme dvojřádek nebo trojřádek petržele. Takto pěstované petržele mají pěknější a vyrovnanější kořeny a výrazně snadněji se sklízí. A to za tu trochu námahy rozhodně stojí.