Patizony jsou jako móda širokých zvonových kalhot, které byly před pár desítkami let všude. A dnes je už neuvidíte. Stejně tak patizony rostly na každé zahrádce. Konzumovali se mladé během léta, nechávali se dozrát a díky výborné skladovatelnosti vydrželi skoro až do jara. Obalené ve strouhance a smažené jako řízky bývaly lahůdkou. Potom se ale objevily cukety, hokkaido a mnoho dalších typů tykví. A patizony se pomalu, pomaličku vytrácely. Dnes je už na pultu obchodů prakticky nenajdete. Nezmizeli ale úplně, je skupina zahrádkářů, kteří jim i nadále zůstali věrní. Možná i ve vás probudíme chuť dát jim opět šanci a začít patizony pěstovat.
„Patizon“ či „patison“? Slovní forma „patison je patrně spisovnější. Jazykovědci ale neodmítají v češtině ani označení „patizon“.
Patizony patří do široké rodiny tykve obecné (Cucurbita pepo L.) Jejich nejbližšími příbuznými jsou cukety, tykev olejná, špagetová, ale také mnohé kulaté "halloweenské" a okrasné tykve.
Patizony rostou, stejně jako cukety, keříčkovitě. Rostlina má zkrácené internodia, ze kterých vyrůstají velké, dlaňovité listy. Ty jsou převážně tmavě zelené a nemají tak silné vykrajování jako cukety. Růst některých odrůd patizonů bychom ale mohli spíše označit jako poloplazivý – určitou dobu rostou kompaktně s centrální násadou plodů. Potom, uprostřed léta, vyroste jeden či více dlouhých výhonů, na kterých jsou rovněž nasazeny plody.
V minulosti se patizony často pěstovaly na kompostu, kde využívaly dostatek živin a současně kompost stínily svými velkými listy. Můžete je ale vysadit do kterékoli části zahrady, kde jste schopni poskytnout jim plné slunce a dostatek prostoru pro mohutné rostliny.
Tak jako ostatní tykve jsou i patizony "velcí jedlíci". Během vegetace vytvoří velké množství organické hmoty a potřebují dobrou zásobu živin v půdě. Zařaďte je proto do první tratě, pokud máte možnost, zaryjte pod záhon na podzim chlévský hnůj nebo kvalitní kompost. Vysévejte přímo na pozemek, do hnízd po 2 semenech. V chladnějších oblastech si můžete předpěstovat sadbu, k její přípravě ale stačí 3 - 4 týdny, počáteční růst patizonů je rychlý.
Ploše diskovité plody sklizené na podzim, před příchodem prvních mrazíků, jsou výborně skladovatelné. Plod by měl mít nepoškozenou stopku a tvrdou slupku. Před zaskladněním zkontrolujte, zda plod není poškozen. Ty, které nejsou ve stoprocentním stavu, zkonzumujte jako první. Skladujte v suchu při teplotě minimálně 12 °C, sklep na jablka s teplotou těsně nad bodem mrazu není pro skladování patizonů vhodný.
Méně tradiční je sklizeň malých plodů a jejich nakládání. Necháte-li na rostlině plody dozrát, vyvine se jich 5 - 7 a rostlina nasazování dalších plodů omezí. Přirozeně se snaží vyživit semena, která se v plodech vyvíjejí a vytvořit další generaci. Když budete ale mladé plody pravidelně sklízet, rostlina bude nasazovat další a další. Stejně jako cukety, má i patizon v genech remontantní (opakovanou) plodnost. Mladé plody jsou výborné pro nakládání ve sladkokyselém nálevu, v průběhu léta je můžete i grilovat nebo dusit v zeleninových směsích.
TIP:
Patizony se snadno kříží se všemi typy tykví z rodu Cucurbita pepo. Sběr vlastního osiva z plodů, které pěstujete na zahrádce, je značně problematický. Patizony jsou cizosprašné, pro úspěšný vývoj plodu musí hmyz, nejčastěji včely nebo čmeláci, přenést pyl ze samčího květu na květ samičí. Včely ale létají až 1.000 metrů daleko a snadno opylí vaše patizony například s cuketami od sousedů. Sklizeň z vlastního osiva vás proto může v dalším roce nepříjemně překvapit. Potomstvo, které vyroste ze semen vašich patizonů může být značně variabilní.
Každá zelenina má svoji základní barvu, na kterou jsme prostě zvyklí. U patizonů je to bílá. V posledních letech se ale objevily i odrůdy s plody žlutými, tmavě zelenými, pruhovanými, dokonce i bradavičnatými.
DISCO je keříčkovitě rostoucí patizon s plochými, diskovitými plody bílé barvy. Dužina je bílá a kompaktní. Mladé plody můžete průběžně sbírat a nakládat ve sladkokyselém nálevu. Plně vyzrálé plody s tvrdou slupkou jsou dobře skladovatelné a vhodné pro úpravu pečením, smažením i dušením.
GOLDEN MARBRE má plody netradiční zlatožluté barvy. Jsou menší, ploché, o průměru 12 – 15 cm. Odrůda je jídla a okrasná zároveň.
GLOW F1 je zlatožlutý patizon s tmavým, hvězdicovitým centrem. Plod dorůstá 20 cm v průměru, má pevnou slupku a je dobře skladovatelný. Plody jsou okrasné i jedlé současně.
U patizonů nelze oddělit jedlou a okrasnou funkci. Nejlepším příkladem je krásná odrůda PATISON VERT-JAUNE. Krémově žluté plody mají výrazné zelené žíhání. Jsou krásné na pohled, jejich dužina je ale velmi kvalitní a chutná, plně vyzrálé plody jsou výborně skladovatelné.
Odrůda PATISON VERT-BLANC má velké plody čistě bílé, zeleně žíhané.
Silně bradavičnaté plody typicky diskovitého tvaru má odrůda PATISON STRIE MELANGE
„Krev patizonů“ najdete i v mnoha okrasných tykvích.
ORBIS F1 MIX je dekorativní směs „minipatizonů“ s typickými výrůstky na okrajích plodů. Hybridní směs obsahuje pět krásných barevných variant. Rostliny jsou keříčkovitě rostoucí, bujné, s výbornou násadou větších plodů.
GIZMO má plody větší, s dvojitými výrůstky na obvodu.
STARS AND STRIPES tvoří hvězdicovité plody ve tvaru malých baculatých patizonů pouhých 10 cm v průměru. Vynikají oranžovými, žlutými, zelenými a bílými tóny s typickými pruhy a žíháním.
Nejčastější chorobou patizonů je padlí, která vytváří na listech bílé, moučnaté povlaky. Vyskytuje se převážně ve druhé polovině vegetace, od srpna. Tuto nemoc podporuje střídavá vzdušná vlhkost a teploty vyšší než 20°C. Kromě výběru odolnějších odrůd lze použít i chemickou ochranu, fungují přípravky na bázi síry.
Výrazné problémy mohou způsobit i virózy, které jsou přenášeny mšicemi. Napadají listy, které jsou silně deformované, i plody, na kterých se projevují výrazné zelené kresby. Virózu nelze vyléčit, napadenou rostlinu zlikvidujte, aby se onemocnění nešířilo dále.
Tak co, namlsal jsem vás?
Váš Peter Gajdoštin
