Miluji svoji zahradu

Miluji svoji zahradu. Vy asi také.
Proto je tu příspěvků v poslední době poskrovnu. Prostě nestíhám.
Jaro. Vše roste. Plevel dvojnásobně rychle. A stále si objednáváte semínka.
Vyset chilli, sladké papriky, rajčata, lilky. Opravit fóliovník, kterého polovina při poslední vichřici uletěla. Prostě takové „provozní“ starosti všedního dne. 

Dnes bych vám chtěl ale povědět pár slov o rozdílu mezi fotkou a realitou. V počátcích fotografie, byl obrázek z toho přístroje s čočkou, důkazem u soudu – „fotka nelže“. Dnes... Udělat si web o zahradě z fotek ve fotobankách není problém. A můžete bydlet na 10 poschodí ve věžáku, v bytě bez balkonu. 

Občas na takových webech najdu svoji fotku, kterou si autor „vypůjčil“ bez souhlasu, občas tam najdu i svůj text, který dopadl stejně. Nemám dostatek energie drát se o svá práva. Karma je to, co si neseme sebou... A říkám si, každému se vrátí to co dělá v dobrém i ve zlém.

Krásných fotek „zahrad snů“ je všude kolem plno. Fotky kvetoucí, plodící, v plné sile a kráse, bez jediného plevele, bez uvadlého listu, bez poskvrnky.
Že vaše zahrada tak taky vypadá? Jeden týden v roce?
A všechny ostatní týdny klíčí, roste, přerůstá plevelem, pomalu flekatí, začíná uvadat, chystá se na zimní spánek, sežehne ji pevní mráz, zatáhne... Ano tak vypadá reálná zahrada. Ta, kterou vy i já milujeme. Zahrada, která vás potřebuje stejně, jako vás potřebuje vaše kočka nebo pes. Pes si pro vodu dojde. Kytka ani mrkev ne. Zahrada je na vás prostě závislá víc, než ten němý tvor.

Nevím proč, ale téměř na netu nenajdete reálné fotky zahrad. Přiznávám, i já vám zde ukazuji to „optimum“.
Tak to pojďme pro jednou změnit.

Podívejte na moji echinaceovou louku. V plném květu je úžasná. Pastva pro oči, pro nos i pro motýle, čmeláky a včelky.

Teď na jaře ale šeď - šeď.

Sestříhat ji, byla před pár lety práce na mnoho hodin. Teď zvládám údržbu za 20 minut. Chce to Harryho, starou patnáctiletou, prakticky nezničitelnou sekačku.

Pak vlečku, kam vysypete to, co posečete. A pak odvahu pustit se do toho hlava nehlava.

Nebojte, echinacey jsou na jaře zatažené a když je "posečete" 2 cm nad zemí, neublížíte jim. I to pošlapání a přejetí sekačkou snesou, jsou to trvalky a chtějí proto u vás vytrvat. Pak odhrabete zbytky a za půl hodinu je hotovo.

Hotovo je ale šeď. Za měsíc bude zeleno. A za tři – to bude vonět a bzučet.

A ty fotky jsou "živé", reálné, všechny originál a místopisně Březce!

Kytky vlastními rukami vyseté, a vysázené, s pomocí mých blízkých čištěné a udržované. Ale teď si už tento kus zahrady žije svým vlastním životem - rostliny se vyseměňují se a občas zanikají. Žijí i umírají. 

Váš Peter Gajdoštin