Loni nám zachutnaly. Ty cukrové, pěstované na letním sluníčku a utržené plně vyzrálé. Měli jsme ale pouze 3 odrůdy. Letos jsem jich posbíral po světě více, máme jich 17. Ne rostlin, odrůd.
Ch1těl jsem jim dopřát co nejvíce tepla, proto jsem je dal do jednoho foliovníku, samozřejmě otevřeného, aby k nim mohly včely a čmeláci. A "jedou" neskutečně. Již lituji, že jsem je nevysadil na pole. Příští rok tam mají svoje místo rezervované. Píše se v literatuře, že cukrové melouny jsou podstatně méně náročné jako ty vodní. A zdá se mi, že je to pravda. Náročností jsou tak na úrovni okurek.
Trochu jsem se bál, že nic nesklidíme. Vedle kvetla svazenka a včelky si melouny nevšímaly. Svazenka ale dokvétá a květy melounů jsou zrazu dobré... Létají, opylují. Meloun je jednodomý, různopohlavný. Hmyz musí přenést pyl z květu samčího na květ samičí. Stejně jako je to např. u tykví.
Máme klasiku - ANANAS a SOLARTUR, k tomu farncouzký CHARENTAIS, ze pět kantalupů - MODERL, BARI, STELLIO, WRANGLER, SUMMER DREAM. Je tam i HALONA a ORANGE SHERBET, nějaké staré krajové odrůdy - PETIT GRIS DE RENNES, PLUM GRANY, ale i japonský meloun s názvem, který si asi nezapamatuji. Zkuste to AO-OO-NAGA-SHIMA-URI.
NOIRE DE CHARMES má plody netradiční, žebrované, s černou slupkou. Zatím nevím, jak chutná.
Utekl vám někdy pes? Nebo kočka? To se stává. Mne ale utekl - meloun. To snad nejde, řeknete si, ten nemá nožičky... Ale jde! Prostě si podlezou pod boční tyčí držící fólii, centimetrovou škvírkou, a vydávají se směrem do pole. Prostě utečou!
Skutečně jsem se bál, jak najdu ve foliovníku meloun až dozraje. Rostliny nám trochu "přerostly přes hlavu", resp. přerostly jedna přes druhou a udělaly džungli. Ale když jsem včera večer vešel do fóliáku, věděl jsem - je tam. První dozrál. Neviděl jsem jej, neslyšel jsem jej, ale cítil. On voněl. Ale on VONĚL tak, že provoněl celý prostor 6 x 30 m. Je škoda, že internetové médium umí přenášet pouze obraz, maximálně k tomu zvuk. O té vůni plně zralého melounu vám můžu jenom povykládat. Nevím jestli jste se někdy dostali k cukrovému melounu, který dozraje v teple přímo na rostlině. To co koupíte v obchodě je dáááleko dáááleko jinde.
Pomyslnou soutěž o ten první vyhrála odrůda HALONA F1.
Utrhl jesem jej a dal do lednice. Dnes ráno jsem ale přišel do foliovníku a věděl jsem - je tu ještě jeden zralý. Byl.
Ten první už není, byl sladký, šťavnatý, lahodný. Ten druhý je taky doma a čeká na zítřejší snídani. Škoda, že jej nemůžete cítit.
Ale kdo se chce těšit na příští rok, může - sortiment cukrových melounů v nabídce semen určitě rozšíříme.
P.S. A naše "asistentka" nemohla u focení chybět. Jenom se trochu urazila, že fotím melouny a ne ji.
Váš Peter Gajdoštin
