Černý kořen
„hadí mord španělský“
Kdysi lidé věřili, že se s ním dají zabíjet hadi a to tak, že se jim kořen strčí do tlamy.
Jako zelenina se využívá od 16. století. Dnes je vyhledáván zejména diabetiky. Má vysoký obsah sacharidů s převahou inulínu. Obsahuje až 80 % biologicky vázané vody, 12,6 % bezdusíkatých látek, 2,4 % vlákniny, 1,2 % bílkovin. Významný je obsah sodíku, hořčíku, železa a fosforu.
Černý kořen je vytrvalá rostlina, ale pěstuje se jako jednoletka, maximálně dvouletka. Ve druhém roce kvete a vytváří semena. Vyžaduje hluboké, humózní, dobře vyhnojené a hluboce zpracované půdy s dostatečnou vlhkostí. Nesnáší čerstvé organické hnojení ani přihnojování dusíkem v průběhu vegetace. Při přehnojení bývají kořeny hořké a dužnina řidší až houbovitá. Vyséváme v březnu až začátkem dubna do řádků 30 – 40 cm vzdálených. Po vzejití jednotíme na 10 cm. Pro lehčí sklizeň dlouhých kořenů je vhodnější jej pěstovat na hrůbcích. Spolehlivě přezimuje ve volné půdě. Sklízíme od října postupně do jara. Můžeme vysévat i v srpnu pro sklizeň v příštím roce na podzim, pak je ale nutno vylomit květní stvoly. Na podzim vyryté kořeny můžeme skladovat po celou zimu založené v písku.
Občas kvete nějaká rostlina již prvním rokem a svým žlutým květem (jemně vonícím po čokoládě) prozáří vaše políčko. Černý kořen je nenáročný na klimatické podmínky, daří se mu prakticky ve všech oblastech. Na choroby a škůdce netrpí.
LIBOCHOVICKÝ – válcovitý, tupě zakončený kořen je dlouhý cca 20 – 30 cm, tmavohnědý až černohnědý na povrchu. Dužnina je krémově bílá, mramorovaná, velmi jemná, výborné chuti. Vyžaduje časný jarní výsev, spolehlivě přezimuje na stanovišti.
Před kuchyňským zpracováním zbavíme kořen černé slupky. Po oškrabání namočíme kořeny do okyselené vody, aby nezhnědly. Můžeme konzumovat syrový ve formě salátů s jablkem, mrkví, jogurtem nebo smetanou. Častěji se tepelně zpracovává. Používá se obdobně jako chřest nebo květák, smaží se jako řízek nebo dusí.