Když se u nás řekne celer, každý si představí bulvu. Stačí ale zajít „za humna“ a už se nedomluvíte. Pod pojmem celer je chápán v západní Evropě nebo v Americe celer řapíkatý. Občas se pěstuje celer listový a na náš celer bulvový se dívají s nedůvěrou. A přitom jsou všechny formy celeru jenom morfologické typy té samé rostliny. S celerem je to podobné jako s brukví zelnou - kedluben, zelí, květák, růžičková kapusta jsou nejbližší sourozenci i když vzhledově byste je dohromady nedali.
Řapíkatý celer se pěstuje pro tlusté řapíky listů. V minulosti se musel nahrnovat nebo obalovat aby došlo k vybělení řapíků. Moderní odrůdy mají nižší obsah chlorofylu, jsou žlutozelené a jejich řapíky nažloutlé až téměř bílé. Z dietetického hlediska je řapíkatý celer hodnotnější než bulvový, obsahuje vitamíny skupiny B, vitamín C, PP a kyselinu listovou. Má vysoký obsah vápníku, železa a hlavně draslíku. Řapíky se konzumují syrové, namáčené jako lahůdka v různých dresincích, může se povařit a lehce udusit na másle, zapéct nebo použít do zeleninových salátů. Má výraznou a specifickou chuť, na kterou si musí člověk navyknout.
NUGET - je raná odrůda samovybělujícího řapíkatého celeru. Středně dlouhé listy mají vzpřímený růst a světle žlutozelenou barvu. Je určen pro letní až podzimní sklizně, sklízí se už 70 dní po výsadbě.
TIP: samovybělující odrůdy stopkatého celeru je lépe pěstovat v hustším sponu 30 x 30 cm, vlivem zakrytí stopek dojde k lepšímu samovolnému vybělení řapíků.
Celer vyžaduje hlinité, středně těžké půdy s vysokým obsahem organické hmoty a dobrou zásobou vápníku. Listový a řapíkatý celer pěstujeme na lehčích půdách. Vzhledem k vysoké produkci organické hmoty má celer vysoké nároky na pravidelné zásobení vodou a přihnojování dusíkem. Pěstujeme z předpěstované sadby. Vyséváme v únoru do skleníku a předpěstujeme při teplotách 15 - 20o C. Nižší teploty mohou být příčinou vybíhání do květu. Vysazujeme v polovině května.
