SetariaBér je příkladem tenké hranice mezi užitkovou a okrasnou rostlinou. Semena bérů patří v Asii, obzvláště v Číně, k významným obilovinám a jsou zde pěstovány po více než 6.000 let. I v Česku je jedna z odrůd béru, která je součástí jejich směsi k sušení, široce využívána chovateli domácího ptactva ke krmení.

 

SetariaBéry jsou statné jednoleté trávy s nerozvětveným stonkem dosahujícím výšky 120 – 180 cm. Nahloučená klasovitá květenství nese drobná kulovitá semena, která můžou být světležlutá, hnědá nebo až téměř černá. Květenství může být holé nebo štětinaté, vzpřímeně stojící nebo prohnuté, hladké nebo členěné do segmentů. U některých odrůd se listy ke konci vegetace vybarvují do načervenalé barvy. Jak je vidět z tohoto popisu, okrasná hodnota bérů je vysoká. Ještě se zvyšuje tím, že jednu odrůdu můžeme sbírat v různém stadiu zralosti, od stonků s nevyvinutými klasy, přes klasy kvetoucí až po ty plně vyvinuté s dozrálými semeny. Získáme tím různě esteticky působící svazky rostlin.

 

SetariaPěstování bérů je jednoduché – vyséváme je přímo na stanoviště v dubnu do řádků 40  -50 cm vzdálených. Pozor na příliš hustý výsev, získáte sice více klasů, jejich stonky budou ale vysoké, tenké a náchylné k políhání. V době dozrávání pak může dojít k polehnutí celého záhonku bérů.ň

 

 


ZAJEČÍ OUŠKA je název jedné odrůdy béru, který je obsažen ve směsi. Vzpřímené, v době zralosti mírně prohnuté klasy jsou ve vrchní třetině rozeklané do písmena „V“ a připomínají zaječí uši.

Rozdíl mezi planými a kulturními béry je ve schopnosti udržet semena v klasu. Plané béry uvolňují semena a tím se dál rozšiřují. Člověk v kultuře vyselektoval typy, které semena v klasu drží až do sklizně v plné zralosti.