… nic jiného mne nenapadá, když vidím rozrůstající se rostliny ačokči u nás ve fóliovníku. Jednou týdně musím vzít nůžky a osvobodit papriky a rajčata, které jsou v jejich dosahu. Zpočátku jsem ačokču šetřil, abych zbytečně neustřihl nějaký výhon. Teď je již beru hezky od podlahy, raději více než méně. Někdy mám chuť vzít je „na ježka“. Proto pozor, jestli ji máte doma – Adéla ještě nevečeřela“, jak praví klasický film. Ona ale ani nesnídala ani neobědvala…
Přiznávám, nemám ji moc v lásce. Ačokču, (Cyclanthera pedata) u nás kdysi zpopularizoval v pořadu Receptář Přemek Podlaha. A protože média a televize zvlášť, potřebují něco výjimečného, nazval ji okurko-paprika. Okurky jsou populární, paprika také. A kdo ze zahrádkářů by nechtěl mít doma něco co je okurkou a paprikou v jednom. Už se můžu nazývat pamětníkem a skutečně pamatuji tu hysterii, která po odvysílání Receptáře propukla. Lidé vzali zahrádkářské prodejny útokem a chtěli jenom jedno – semínka okurkopapriky. A ony nebyly.
Pak jsme ji zařadili do sortimentu a první roky šla ačokča na dračku. Než si ji zahrádkáři odzkoušeli. A jejich reakce byly vesměs shodné – NIC MOC. Respektive více NIC než MOC. Bujná liánovitá rostlina, kterou když dáte do skleníčku, tak vytlačí jeho ostatní nájemce. A postupně „vytlačí“ i tabulky skla, jak se rozrůstá. Každou škvírkou se proplazí ven a rozběhne se po zahradě. V úžlabí listů zelenavé, nafouklé plody slzičkovitého tvaru. Musí se sklízet zavčasu, když jsou mladé a jejich semena jsou ještě bílá. Když semena zčernají, stanou se tvrdými a stěna plodu rovněž tvrdne. Chuť trávovitá, bez vůně. Plody se dají zavařovat, dusit… Sám jsem jedl guláš z ačokči. Byl dobrý, ale díky tomu, že v něm byly tři čtvrtiny hovězího.
Nedivím se, že zájem o ačokču opadal a opadal, až ji semenářské firmy u nás ze sortimentu vyřadily.
Ačokča si ale stále zachovala svoje skalní příznivce a v posledních letech se její semínka stala úzkoprofilovým, téměř podpultovým produktem. Tak co s tím, musíme je sehnat a namnožit. A tím začalo naše soužití s Adélou, které jsem již výše popisoval. Sklízíme semínka a věřím, že jich bude dostatek.
Již před léty jsem viděl plod obří ačokči 15 – 18 cm dlouhý. Semínka z něj ale neklíčila a ztratil se mi. Teď jsem jej sehnal a část osiva bude v nabídce. Tento kultivar jsme nazvali příznačně ADÉLA. Bude ačokča standardní velikosti i ta XXL.
O historii této zeleniny jsem již psal. Text najdete níže. A i když jsem říkal, že ačokču nemusím, našli jsme úpravu, která nám chutnala. Mladé plody ugrilované, nebo upečené v troubě na plechu. Prostě je pokapejte olivovým olejem, dejte na plech a upečte až budou měkké, případně dostanou nahnědlé líčko. Jemně posolit, samozřejmě.
Samčí květy vyrůstají přisedle v úžlabí listů.
Samičí květy jsou na dlouhých stopkách. Opylení zajišťuje hmyz.
Ačokča je liána s četnými úponky, kterými se přichytává k opoře.
